Přiletěli havrani, Mišutko.
Přiletěli, když jsi ještě dýchal.
A včera jsem si černou růži koupila,
ale to jsem ještě netušila...
Černý háv se snesl na celé město.
Přiletěli havrani, Mišutko. Líbí se ti?
Nespij, dívej se přece...
Dýcháš tak klidně, musím tě hladit.
Víš, hodíš se k té černé růži. Jednou tě vyfotím, jak u ní sedíš.
To bude krása. Tolik se těším. Mám z vás obou radost.
Láskou Tě chci zahřát. Cítíš to? No tak, nespij, Mišutko.
Přiletěli havrani, pamatuješ?
A vidíš tu růži?
Nelíbí se ti? Ale proč?
Ráno mraky byly krvavé... já už jsem to tušila.
Nemohla jsem na to myslet. Ne, to nejde.
Nechtěla jsem ty mraky vidět. A havrany? Ty už vůbec ne.
Ach ne...
Tu růži nevyfotím s Tebou. Už ne.
Už nikdy.
Nechci tu růži! Nechci nic!
Jen Tebe znovu na okně.
Mišutko... Mišutko můj.
Vrať se.
středa 28. října 2009
Pro Tebe
čtvrtek 27. srpna 2009
Lovecká sezóna
Ano, už je to tak.
Budeme muset našemu mazlíčkovi zřídit lovecký salónek s trofejemi, které nám úspěšně stále nosí domů. Omlouvám se za kvalitu některých fotek, ale v tom rozčarování to jinak nešlo.
pátek 24. dubna 2009
středa 25. února 2009
Kterak kačenky k Míšutovi přišly
Když poprvé kačenky za Míšutou přišly, nedíval se na ně s velkým nadšením.
Lehl si proto lhostejně v domnění, že mu dají pokoj. Avšak přišla za ním jedna kačenka a prosila ho o přijetí. Prý je jim venku zima, a tak by se chtěly zahřát jeho kožíškem.
Míšuta vykuleně koukal. Nevěděl, co od něho vlastně budou chtít. Kačenky ale přijal.
Chvíli si s nimi hrál a pak začal pomalu usínat.
Postupně k němu chodily.
Jedna se zeptala, jestli by si mohla vlézt za ním. Míšuta si jen pro sebe něco zavrněl a začal usínat znovu.
To ale netušil, že když podá prst, vezmou mu celou ruku!
Spokojeně si na Miška vylezly, aby se zahřály.
A tak se tam u nás v kuchyni dodnes Míšutka stará o šest malých kačenek.