Tomounek

To je můj Tom, co už není můj.

Monča

Tohle je vysmátá Monča, když se stavovala na recepci.

Dušan

Dušan v obleku, když jsme po divadelním předtavení (Balada pro banditu) seděli v Zelené kočce.

Charlestone

To je moje prateta Věrka, která nám na Velikonoce ukazovala, jak se tancuje Charlestone!

Velikonoce 2008 - fotky

Firemní bowling

Ke konci března jsme měli menší firemní akcičku - šli jsme hrát bowling. Je tady pár fotek, tak se podívejte.

Když

jezdím po opičce do města, je to super. Pozoruji lidi, co dělají v sobotu v poledne ve městě. Jedni hrajou fotbal, druzí jezdí na skejtu. Paní ve žlutém jde do parku... Každý něco jiného. V sobotu po pařbách, ani nevím proč, bývá vždycky krásné počasí. Nejradši bych vystoupila z tramvaje a šla za těmi lidmi. Ale jsem unavená, a tak radši jedu dál a s úsměvem pozoruji okolní svět. Děláte to taky?

Když

se neumím ovládat, tak se neovládám, a pak je mi to líto. Což je pokrok, protože dřív mi to líto nebývalo.

Lidé jsou smečka

Zjistila jsem, že neumím být sama. Nechci a neumím to. Když se cítím sama, používám různé náhražky za společnost druhého člověka, asi jako všichni ostatní: mazlím se s kocourem, čtu si nebo si pustím rádio či televizi. Všechny tyhle věci "používáme" proto, abysme se necítili osamoceni a neoblíbeni. Všichni lidé na Zemi totiž nechtějí být sami. Jsme smečka, která samotáře považuje za zvláštní stvoření. Napříklád já to mám ještě tak, že když se mi něco stane, mám okamžitou potřebu to někomu sdělit. Těžko říct, co bych dělala bez svých blízkých. Asi bych trpěla samomluvou nebo obtěžovala kolemjdoucí.

Chápání sama sebe

Už jste se někdy pochopili? Myslím tím stoprocentní pochopení všech skutků a povah ve vaší osobě.
Já ne... Přijde mi to dokonce jako docela vtipná věc.