Auti

Toto je auto našeho řidiče Alfreda :D

Deník Kastelána

Jan Bittner (nar. 1960)

- Deník Kastelána

Knížka, která mě okouzlila na první pohled.

Zaujal mě jak tajemný obal, tak velice dobrá recenze v MF Dnes. Myslím, že nebudu litovat, že jsem si ji koupila a dokonce plánuji i "přečtení napodruhé". Pro začátek by snad stačilo napsat, že je to první kniha, kterou jsem přečetla na jeden zátah.

Celá knížka je napsána opravdu jako deník. Jednotlivé zápisky jsou mi blízké, protože jsem si kdysi taky deníky vedla. Navíc jsem byla překvapena, jak bylo popsáno celé bydlení na zámku. Věřím tomu, že J. Bittner jistě nějakou dobu na zámku bydlel (nebo bydlí), protože situace, které popsal, byly naprosto přesné (alespoň já se s ním shoduji ze zkušenosti na Sovinci). Čekala jsem hodně a čekala jsem horor.

Od začátku jsem byla napnutá jako struna. Autor umí výborně vylíčit postavy a prostředí, takže když do něho přidá dávku tajmna, jste opravdu jako na trní.
Když knihu začnete číst, okamžitě vás pohltí její atmosféra. Tajemno střídá napětí a dramatický děj. Před koncem jednoho zápisku, se těšíte na další, protože se pořád něco děje. Možná i proto jsem nemohla odvrátit zrak. Někdy jsou popsané scény tak děsivé, že jsem s knihou musela přecházet do vedlejšího pokoje za mojí spolubydlící se slovy "To je hrůza, to je hrůza.. ach jo!" Za těch pár hodin, co jsem dílo doslova "zhltla", jsem si stihla rozkousat celou pusu. :D

Dílo ale není samo o sobě horor... řekla bych, že je to "Mystery drama", což mi hezky hraje do noty. Tenhle druh žánru totiž můžu. Když už si myslíte, že celý nadpřirozený děj skončil, znovu se stane nějaká podivná věc. Ačkoliv na začátku můžete mít z autora dojem, že se od doby přestěhování zabývá nevysvětlitelnými věcmi čím dál víc, vždycky vám tento pocit v zápětí zase vyvrátí.

Kniha se hemží nadpřirozenem a podivnými událostmi, ale ve výsledku vlastně končí výsměchem (cituji):

"Rezignoval jsem. Muflony (tak nazývá návštěvníky zámku) evidentně nezajímalo ani baroko ani holandské malířství, ale brána do jiného světa, kterou ten zoufalec našel v kabinetu hraběnky. Nevydržel jsem a vrátil jsem se zpátky do kanceláře.

A to měl ten chlap ještě tolik drzosti, že za mnou po prohlídce přišel a chtěl si vyměňovat zkušenosti s "paranormálními jevy". Vyrazil jsem s ním dveře.

Když jsem odpoledne nesl Lorenzové ze skladu do pokladny balík pohlednic, odchytily mě na nádvoří čtyři ženský. Něco mezi čtyřicítkou a padesátkou. Byly to duchařky. Zámek je prý plný duší zemřelých, které se z tohoto světa nemůžou dostat.

"A co se s tím dá dělat?"

"Přivoláme bytosti světla a ty je odvedou."

Ty baby často postávaly v průvanu, nebo je už pěkně dlouho nikdo nepřefikl."

Myslím, že je to ten druh knihy, který se líbí všem. Nenuceně se vám vryje pod kůži tak rychle, že pak nechcete skončit. Není nijak přehnaně iracionální, spíš i naopak, takže se musí líbit všem - lidem, kteří se bojí, i těm, kteří se tomu vysmívají.
Zatím jsem nečetla takto napsanou knížku, a tak moc mile mě překvapila.
Tak trochu doufám, že vyjde ještě druhý díl.
Přečtěte si to!

Rubrika KUTIL, díl druhý

A je tu další díl rubriky KUTIL!

Tentokrát se naučíme jednoduše připravit řízky naprudko.

Potřebujeme pouze:
- řízky
- mikrotenový sáček
- kladivo


1. Všechno si důkladně připravíme, příprava netrvá déle než minutu.


2. Vložíme řízky do mikrotenového sáčku a začneme klepat:

Na práci je potřeba se důkladně soustředit. Až máte řízky řádně naklepané, stačí je okořenit a vložit na pánev.

Upozornění!
Pozor, abyste nebyli z práce znaveni!

Proto doporučuji si dát po dobré večeři chlazenou Plzeň za romantické atmosféry.

Dobrou chuť!

Vánoce

Vánoce byly nakonec (aspoň podle fotek) krásné.
Ačkoliv jsem neměla vůbec náladu až vlastně do odpoledne Štědrého dne, alespoň trochu mi ji zlepšoval kocourek Pepík, který se po dvou dnech vrátil z mrouskání, aby s námi strávil svátky.




Taky mi zlepšovala náladu Natálka, která mi krásně hrála na klavír:



A odpoledne mi konečně "nastavili" vánoční náladu sousedi a jejich Štěpánek, který zároveň s Natálkou zpíval koledy jako o život :)




Bylo okolo 16. hod., a tak jsme nachystaly stůl a pustily jsme si Tři oříšky pro Popelku..
"Šaty stříbrem prošívané, ale princezna to není, drahý pane."


Před štědrovečerní večeří (to se nemodlíme, to jsme natěšené):


Druhý den přijel strejda a bratranci, takže jsem měla s kým hrát fotbálek!

Natálka měla dobrou náladu:


...A tady jsou další fotky:

Cukroví a maminka s Natálkou u stromečku:

Natálčin nový mikroskop a náš stromek:

svátečně prostřený stůl:

A nakonec naše divoká kočíčka Míša a okno v obyváku:

Když

Když duše chřadne a její pevnost puká a praská jako sklo,

že i zrnko citu by ji mohlo zničit..

Když už je tak zranitelná, že musí zkamenět,

aby stesk po věcech, které jsem kdysi měla,

pak ve víru nálad jsem zahodila, aby duše vůbec přežila.

Moje oblíbená fotka

kterou mám v počítači alespoň 4 roky (ale já jsem jí nefotila).

Peťa

Moje krásná a rozumná spolubydlící a kamarádka od začátku, která jako jediná (bohužel) vydržela (a snad jí i porozuměla) mojí všeobecnou krizi, která mě poslední dobou postihla. Až do konce...
Moc si toho vážím, a tak jí tímto chci poděkovat a dávám sem fotku, ze které sálá milá její povaha.

Asi do věží...

Když jsme se byli podívat na vánoční trhy na Svoboďáku, slunce krásně osvěcovalo věže...

Tajné lásky sprejera v Hranicích na Moravě

(moje oblíbené metody - šablony)