Day first

12:50
Its not so hard now as i expected, cause i deleted our conversation, so i cant see on mobile how many minutes ago you were online. Which i check usually like every minute. I was thinking about what i will say to you when the story will end. I had some really nice words, but i forgot it in this moment.
I hurt by some stupid words my husband few days ago and he was really sad. I realised, that i dont want to hurt him anymore untill im SURE i want to leave him. But i dont now. And i dont want to leave him because of other man, but because of my reasons. Now i just want to see him happy. And be part of him again. But this also means that i have to loose you. So i will. I have to.
Im pretty sure that i wont write you today. And i think you wont write me too. Untill the midnight. Cause i want to wish you happy new year. I know it will be so hard.... But i have to quit this whole madness.
We dont have future. Its just simple.
You know me as free person, but im not at all alone by myself. I have A., which is a part of me for ever. You dont know, how i act in "normal" life. You could even not like this girl. I am so different in many situations..
I guess i wrote everything with clear mind now. What will come next - i dont know. I just know, that loosing you will be the hardest thing ive ever done. But i have to. Cause i dont want to make you "the second man", i want to make you free and able to love someone, who will be better for you.
You deserve someone, who will love you as number one man. Forever.

I really love you, and thats why i have to let you go.

Vánoce

Oranžové lampy a růžové noční nebe.
Město vonící miliony voňavek, které na sebe vzali podobu lidí.
Nebe bez hvězd, však velmi bezpečné.
Chceš vidět hvězdy nebo světlo v ulicích?
Kdy už konečně budu cítit, že jsou tu Vánoce?
Snad tehdy, kdy odjedeš.

//

Orange lamps and dark pink sky of the night.
City smells of millions of parfumes, that makes humans beings.
Sky without stars, but safe city.
Do you want to see stars or lights in streets?
When will i feel Christmas at least?
Perhaps when you leave.

couple of minutes for K.. again

Zajímavé, jak postupem se času a zkušeností mění význam a feeling některých událostí, věcí a písní. Dnes jsem po dlouhé době uslyšela tuhle písničku. A zněla úplně jinak než dřív.
Nedá se to popsat.
Je to celé o nás.

A tak snad ze zoufalství přidávám tento příspěvek na dávno zapomenutý blog, který nikdo neuvidí a nebude sledovat. Natož ty.

//

Its interesting how, as time and experiences went on, is changing the meaning and feeling of some happening, things and songs. Today i heard this song after a long time. And it sounded completely different way than before.
I cant describe it.
Its all about us.

So i add this link perhaps out of desperation to this long time forgotten blog, that noone will see or follow. Not to mention you.

Lyrics:
It's like you're screaming, and no one can hear
You almost feel ashamed
That someone could be that important
That without them, you feel like nothing
No one will ever understand how much it hurts
You feel hopeless; like nothing can save you
And when it's over, and it's gone
You almost wish that you could have all that bad stuff back
So that you could have the good

Yellow diamonds in the light
And we’re standing side by side
As your shadow crosses mine
What it takes to come alive

It’s the way I’m feeling I just can’t deny
But I’ve gotta let it go

We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place

Shine a light through an open door
Love and life I will divide
Turn away 'cause I need you more
Feel the heartbeat in my mind

It’s the way I’m feeling I just can’t deny
But I’ve gotta let it go

We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place

Yellow diamonds in the light
Now we’re standing side by side
As your shadow crosses mine

We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place

We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place
We found love in a hopeless place

Listopad

Moje sestra napsala:

Zítra je poslední listopad..
Už nikdy nebude listopad 2015..
Zůstane zapomenut.. ve tmě.. nevrátíš ho zpátky.. stejně jako říjen, září, srpen..
Ubíhá čas a lidé se nedívají kolem sebe.. nevidí nic, jsou slepí.. ženou se kupředu jako zběsilé vlaky.. ale vidět svůj život jen z okna rychlíku je nekonalé, smutné a nudné..
Ale co, když jim to nevadí..
Listopad 2015.. poslední dny, hodiny a vteřiny.. nejde o to, že je to měsíc plný slz deště, padajícího listí a setmění.. Jde o to, že je to část života, která končí, umírá... odchází pryč. Už nikdy nebude, můžeme o ní jen mluvit a vzpomínat na ni. Ale nakonec stejně zapomeneme...
Ztratila jsem kus života, svůj leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen... teď i ten listopad. Už po patnácté ho ztrácím. Jen tak. Co jsem za těch 14 listopadů udělala? Přiblížila jsem se snad aspoň o kousek k tomu vysněnému štěstí? Uvědomila jsem si snad, že mám žít přítomností, ne pořád někam spěchat? ... Nemyslím si ... A tak, když nad tím přemýšlím, už nechci dál mlčet, nechci se schovávat a dělat věci, které mě ubíjí. Chci mluvit, chci vyznávat lásku, chci pomáhat, chci zpívat, chci hrát, chci mít ráda přírodu a být s ní. Chci milovat a být milována.
Nemám čas na hlouposti.
Sbohem, listopade 2015

K.

Nejsem si jistá tím, co právě vidím. Jestli to, co cítím, je opravdové. Nevidím jasně, nevidím světlo. Jen tma obklopila všechno, pro co jsem žila dřív. Iluze všeho mě nutí přemýšlet nad tím, kam chci utéct. Ale nemám kam. Protože nejsem sama. Nemůžu nic. Jen zůstat na místě a sledovat, co přijde. 

Řekni mi, že mě miluješ, protože to chci slyšet. Skřípání nehtů teď bolí mě v břiše. Teď to chci slyšet.

A až to řekneš, už tě nebudu chtít. 

Kolik nocí se ještě budu točit dokola? Kolik nocí ještě skončí jako včerejší? 

Změní se něco? 

Nemyslím si. 

//

Not sure of what i see now. If this, what i feel, is real. I cant see clearly, i cant see the light. Just darkness surrounded everything, that lived for before. Ilusion of everything is constraining me to think where to run. But i dont have a place to run. Cause im not alone. I cant do anything. Just stay put and watch, what will come.

Tell me, that you love me, because i want to hear it. Screap the nails is aching my stomach. I want to hear it now. And after youll say it, i wont want you. 

How many nights will i turn around again? How many nights will end as yesterdays? 

Will something change? 

I dont think so.

Im sorry, that i write you everyday. But its like im trying to stop myself from morning. And after couple of hours im so nervous, that i have to do it. Because if i dont, i will think only about how to stop it. Or what write. Im not able to do anything else. So now i wrote. Again.