Konečně v Dolních Kounicích

Tak jsem se v úterý 28.10. v 11 ráno zase probudila. Byl to státní svátek - Den vzniku samostatného československého státu. Dívala jsem se s Mišutkou na vojenskou přehlídku v televizi a z nudy jsem volala mamce, aby se dívala taky. Bylo to po noční akci s Mirečkou, kdy jsme vystřídali asi tři kluby. A tak se s klasickou opičkou podívám z okna a říkám si "Den jako stvořený na výlet do Dolních Kounic." Za chvilku volá TL a vyrážíme.
Nejdřív jsme zajeli k zámku, ale protože to byl první týden po sezóně, tak jsme to jen zlehka prošli okolo. V létě tam snad zajdu na prohlídku. Vypadal zajímavě.

brána a kapka na bráně:

myšák u zákazu vjezdu (to by mi samotné nedocvaklo, kdyby mi to TL neřekl):


Pak jsme zaparkovali u kašny s tlamounama. Jednoho jsem vyfotila zblízka:



Zašli jsme do restaurace a z ní jsme vyrazili na židovský hřbitov.
Chtěla jsem se tam podívat už dva roky díky jedné zvláštní okolnosti. Ale tu tady prozrazovat nebudu. Po cestě jsem vyfotila tohle:


A vstupujeme na hřbitov. Ještě jsem nikdy takový hřbitov neviděla. Byl založen už v roce 1600... a je fakt mega..!


když jsem chtěla vyfotit fotku, co je tady vlevo, dost jsem se lekla, co jsem uviděla ve foťáku... můj první duch na fotce:


tomu s TL domácky říkáme údolí smrti:

jediná svíčka zapálená na hřbitově:



A naproti brány na židovský hřbitov je hřbitov křesťanský. Tam jsme ale nešli, ani se mi tam už nechtělo.



Ze hřbitova jsme zamířili ke klášteru Rosa Coeli. Po cestě jsem vyfotila synagogu, radnici a zajímavou garáž.


klášter je fakt krásný


A tady náš výlet skončil. Splnil se mi dvouletý sen.
Před Vánocemi snad přijedu zase.