Když

Když se bojím podívat dozadu i dopředu, skláním hlavu a zavírám oči.
A najednou není nic. Nevidím nic, je ticho a je to zvláštní. Je to, jako bych se točila uprostřed vánku, který je jen můj a nikdo než já v něm není. Ta lehkost ničeho...
V tu chvíli chci, aby to trvalo věčně, aby všechno bylo jako v tento moment.
Už nechci otevřít oči, chci být už napořád někde tam... tam jinde.